25. září jsem započala svůj (zatím) rok v nizozemském Haagu jako aupair.

Primárně jde o kulturní výměnu spojednou s péčí o děti. Aupair je holka či kluk, obyvkle ve věku plus mínus 18-27 let, která bydlí v zahraničí s rodinou. Stará se o děti a částečně, dle domluvy, pomáhá s domácností. Rodina jí poskytuje bydlení, stravu, kapesné a zbytek už záleží na dané zemi a jejích pravidlech a zvyklostech. Někde je rodina povinná platit aupair jazykové kurzy, někde ne. Já se nizozemsky učit nechci, ale mám předplacenou víkendovou vlakovou jízdenku a kartičku do muzeí, kdy obojí platí po celém NL. 

Já jsem v nizozemské rodině, která ale v minulosti bydlela v Německu a tatínek tam stále pracuje, takže jsou malinko poněmečtělí. Tatínek jako malej dokonce vyrůstal v Belgii. Dohromady nás tu žije sedm včetně mě. Maminka Manon, tatínek Rogier a čtyři děti - nejstarší šestiletý Abel, čtyřletá Ilvy, dvouletá Elin a nejmladší roční Boris. Já se starám v 90 % času jen o dvě děti zároveň, ale různě se střídáme kdo má které. 

Týdně pracuji oficiálně 32,5 hodiny, konkrétní dny už jsou každý týden jiné a proto i hodiny různě přesouváme v rámci týdnů. Rogier každý druhý týden jezdí na několik dnů pracovně do Německa, kde má dvě firmy. Ty dny vždy pracuju ráno během vypravování dětí do školy/školky i odpoledne — vyzvedávání až ukládání do postele. Když je doma, tak mám některé dny ráno volno a začínám až odpoledne. Středy bez výjimky mám vždy celý den s pauzou po obědě a víkendy občas pár hodin. 

Ráno vstanu, abych v 7:15 rozsvítila dětem v pokojích, jdu přebalit a oblíknout Borise. Jdu s Borisem dolů do kuchyně připravit snídani, vyprázdnim myčku, udělam svačiny do školy Abelovi a Ilvy, sklidim po snídani, společně s Manon vykopeme děti do bakfietu/kočárku a odvážíme/odvádíme každá dva drobečky.

Pak mám volno do 14:30/15:30, podle toho, jestli vyzvedávám ze školy nebo ze školky. Odpolední program je pokaždé jiný, ale v 18:00 musí být uklizená herna, nehledě na to, jestli jsem tam byla, a jde se večeřet — na večeři obvykle chystám talíře, příbory, pití apod., při večeři mám na starosti pomáhat Borisovi. Když dovečeříme, sklízím a utírám stůl, myju nádobí a talíře strkám do myčky. Poklidim věci, co se tak různě přes den nastřádaly a odcházím uložit děti do hajan.

V úterý vařim večeři, to byl můj návrh a je velmi ceněn. 

Program s dětmi je čistě na mně. Můžu s nima být doma a hrát si, vyrábět, vařit, péct, tancovat, hrát na kytaru/klavír… ale nemůžu s nima koukat na televizi. Nebo je můžu vzít kamkoliv ven — na hřiště, pláž, procházku, do muzea, do cukrárny, na výstavu, na návštěvu ke spolužákům, ale můžu s nimi jít nakupovat, na kafe.. Všechno, co jim koupim, mi potom zaplatí rodiče. 

S rodiči mluvim pouze anglicky, oba mají velmi dobrou angličtinu. S dětmi mluvim taky anglicky, rozumí, ale jelikož jsou docela malý, často mi odpovídají nizozemsky, což ale není takovej problém, protože nizozemština je v některých slovech podobná angličtině a a nebo němčině, kterou jsem měla dva roky na základce. Když nerozumim, prostě se doptám a občas jen odkývu. Naopak zejména Abel se doptává co znamenaj nějaký slova, že to neví a já používám některý nizozemský slova/fráze.

Jedna z nejčastějších otázek. Je to kolo, které má vepředu korbu, do které si může někdo sednout - typicky děti. Nizozemci takhle vozí děti všude. I za deště. Manon mi řikala, že v tom stěhovala předchozí aupairku k jejímu přítelovi — a to není výjimka. 😁

Pan google překladač řiká, že fiets je kolo, bakfiets je nákladní kolo. Ale já tomu nákladní kolo řikat nebudu. Já tomu v prvním a čtvrtým pádu řikám bakfiets, ostatní skloňuju jako bakfietu, bakfietem apod.

Ano. Když se přihlásíš k odběru na e-mail, kterej zadáš úplně dole na úvodní straně, budou ti chodit upozornění, že jsem něco napsala. Nebo máš instagram, kde jsem jako klarka_weiss a tam většinou přidávám fotku s odkazem do stories.